Láska je slepá - Hon na viteály 3

Chodba je zavedla do prostorné krápníkové jeskyně. Podlaha byla hladká jako sklo a kluzká jako led. Ze stropu vysely ostré stalaktity. Po stěnách ztékaly kapky vody, které na podlaze vytvářely potůčky, jenž mizely v hluboké propasti. Asi pět metrů od ústí chodby podlaha jeskyně končila. Zela tu hluboká propast překlenutá zchátralým provazovým můstkem. Ten byl přidělán na každé straně propasti ke dvojici stalagmitů. Jediných čtyř, které narušovaly dokonalou rovinu podlahy. Druhý konec mostu byla na sloupu s kruhovým půdorysem, který čněl ze dna propasti. Měl tak deset metrů v průměru a ze všech stran ho obklopovala nekonečná hlubina. Uprostřed sloupu byl podstavec a na něm stál šálek Helgy z Mrzimoru.
Fred si kriticky prohlížel most. Provazy byly evidentně zpuchřelé a některá prkna hnila, jiná byla popraskaná, nebo chyběla úplně.
„Tohle nás nemůže unést,“ zhodnotil nakonec situaci.
„Vás ne, ale mě ano,“ ozvala se Mia.
„Hermiono, neblázni. Ten most to nemůže vydržet. Zkusíme se tam dostat jinak,“ odrazoval ji Kingsley.
„To nepůjde. Zapomněli jste? Tady se kouzlit nedá,“ připomněla jim Mia. Pomalu popošla až k mostu. Z blízka vypadal ještě hůř.
„Hermiono, ne. Půjde někdo jiný,“ chtěl ji zastavit George.
„Vážím padesát dva kilo. Vy tři,“ kývnutím hlavy naznačila jeho, Freda a Draca, „máte tak osmdesát a Kingsley bude mít něco před devadesát kilo. Pořád mám nejvyšší šance, že pode mnou ten most nepraskne.“ Proti téhle chladné logice jim došly argumenty.
„Buď opatrná,“ požádal ji Draco. „Nerad bych Severusovi oznamoval, že jsi po smrti.“
„Neboj, takové štěstí mít nebude,“ ujistila ho s úsměvem Mia, ačkoli jí do smíchu vůbec nebylo.
Schovala hůlku do rukávu a udělal krok vpřed. Oběma rukama se chytila provazů, které sloužily jako zábradlí. Opatrně vykročila vpřed. Pomalu došlapovala na první z prken. Nepříjemně zapraskalo. Prohnulo se pod její váhou, ale vydrželo. Stejně opatrně našlápla na druhé. Zlověstně zapraskalo. Most stále držel. Velice pomalu a opatrně postupovala dál. Všechna prkna praskala a občas ten nepříjemný zvuk vydaly i provazy. V půlce mostu přestala být ochromená strachem. Začala postupovat rychleji.
Došlápla.
Prkno nevydalo ani ten nejtišší zvuk.
Přenesla váhu.
Prkno prasklo.
Propadla vzniklou dírou.
Leknutím vykřikla.
Pravá ruka se jí sesmekla z provazu. Levou rukou stále svírala zábradlí. Lano její váhu nevydrželo a prasklo.
V tom zlomku vteřiny, než propadla dírou úplně se stačila zachytit dalšího prkna.
„Vydrž!“ křikl Draco a rozeběhl se k mostu.
„Ne!“ zastavila ho. „Oba nás to neunese!“
Hermiona se podívala dolů do hlubiny a zvedl se jí žaludek. Raději rychle zavřela oči. Pokusila se uklidnit. No tak holka snaž se. Přece Severuse nezklameš. S vypětím všech sil se jí povedlo povytáhnout nahoru. Jednou rukou se pustila a prsty zaryla do následující mezery mezi prkny. Chvíli napjatě čekala, jestli neprasknout. Pak se znovu přitáhla a povedlo se jí vytáhnout opět o kousek výš. Ještě jednou a ležel břichem na prknech. Dostat nahoru nohy už nebyl problém.
Jedno z bočních lan bylo pryč. Hermiona už neměla odvahu znovu si stoupnout. Místo toho se pomalu plazila vpřed, jako indián stopující kořist. Rozkládala tak svou váhu na více prken najednou. Ta vrzala a praštěla, ale žádné už se pod ní neprolomilo.
Konečně se dostala na pevnou zem. Klečela na všech čtyřech a zhluboka oddechovala. Teprve teď, když měla první cestu po mostě za sebou, začínala být skutečně vyděšená. Neměla tušení jak, nebo jestli vůbec, se dokáže vrátit zpět.
Postavila se.
Udělala krok.
Slabě vykřikla bolestí a klesla zpět na kolena. Byla tak vyděšená, že si ani nevšimla, že ji ostré třísky prasklého prkna poranily na noze. Kalhoty na vnější straně levého lýtka měla potrhané a prosakovala jimi krev. Zahlédla několik krvavých třísek, které jí trčely z nohy. Tiše zaklela. Znovu se opatrně postavila a dokulhala k šálku. Připadal jí neskutečně křehký. Jemně ho zvedla a vrátila se k mostu. Přes okraj sloupu se podívala dolů do propasti. Pak na most a nakonec její pohled sklouzl na šálek.
„Pánové, asi si zaházíme,“ křikla na čtveřici na druhé straně.
„Mio, ne!“
„Tam dole nám bude k ničemu,“ upozornila je a aniž čekala na další námitky, hodila šálek přes propast.
Fred udělal čtyři rychlé kroky vzad a šálek chytil. Uklouzl přitom po kluzké podlaze a spal na záda. Šálek to naštěstí přežil.
Hermiona vykročila k mostu. Už už chtěla šlápnout na první prkno, když se celá jeskyně zachvěla. Polekaně o krok ustoupila. Chvění za okamžik ustalo, ale po chvíli se jeskyně otřásla znovu a silněji. Ze stropu se odlomilo několik krápníků a roztříštilo se o podlahu.
„Mio, rychle!“ křikl na ni Kingsley. Mia počkala až otřesy ustanou a rychle vykročila po mostě. Dostala se skoro do půlky, než přišla další vlna. Most se nepříjemně rozhoupal. Nedařilo se jí držet rovnováhu. Lehla si na podlahu a čekala, až opět odezní. Ze stropu odpadly další krápníky. Jakmile otřesy ustaly, okamžitě vstala a pokračovala v cestě. Opatrně překročila díru, kterou prve propadla. Přišla další otřesy. Mia zaslechla zlověstné pukání kamene nad sebou. Polekaně vzhlédla vzhůru. Přímo nad mostem visel asi pětimetrový krápník. Praskal. Mia na nic nečekala a rozeběhla se po mostě, co jí zraněná noha dovolovala. Skoro to stihla. Skoro.
„HERMIONO!“
Krápník se odlomil a dopadl na most, který jeho váhu nevydržel. Lana jedno po druhém praskly. Hermiona dopadla břichem na prkna, která se spolu s ní propadaly do hlubiny. Povedlo se je zachytit se mezery mezi prkny. Obě poloviny mostu s hlasitým prásknutím narazili do stěn propasti.
Vykřikla bolestí, když se zraněnou nohou udeřila o zbytky mostu. Sklouzla o další prkno níž. Podruhé během jediné hodiny vysela nad tou mizernou dírou. Už jí pomalu docházely síly. Naštěstí se jí povedlo zachytit nezraněnou nohou v další mezeře mezi prkny.
„To se mi snad zdá,“ ujelo jí.
„Hermiono! Seš tam?“ ozvalo se ze shora.
„Ne. Ležím doma v posteli,“ odpověděla. „Pokud by vás to příliš neobtěžovalo, mohl by mi někdo pomoct?“
Draco se naklonil přes okraj. Fred a George ho chytili, aby nespadl. Natáhl k Hermioně ruku. Nedosáhla na ni. Na to, aby se přitáhla výš už neměla sílu. Pokrčila nohu, na které jakž takž stála. Odrazila se a vyskočila. Její dlaň vklouzla do Dracovy. Vytáhli ji nahoru.
„Díky,“ vypravila ze sebe namáhavě. Měla toho dost. Byla vyčerpaná. Noha ji pekelně bolela a ztráta krve ji oslabovala.
Těsně vedle nich dopadl další krápník.
„Vypadneme?“ navrhl Draco a ostatní s ním výjimečně souhlasili. Kingsley podepřel Hermionu a rychle se vydali zpět do chodby. Chtěli být venku co nejdřív.

+ + +

Cho se vrhla stranou a ostré ocasní trny se zaryli naprázdno do zdi. Obluda naštvaně zavrčela a ohnala se po ní znovu.
„Expelliarmus!“ ozval se Snapův hlas. Kouzlo nemělo na obludu absolutně žádný vliv. Jen ji ještě víc rozzuřilo a upoutala její pozornost. Hbitým skokem se přenesla za Severuse. Hbitě se otočil a rychle nadskočil, aby se vyhnul ocasu, kterým se mu snažila podrazit nohy.
„Jděte pro ten náramek,“ křikl na Cho, zatímco uskakoval před dalším útokem.
Lee sebral ze země jeden z kamenů a hodil ho po obludě ve snaze upoutat její pozornost. Povedlo se. Zvíře udělalo první chybu. Místo aby likvidovalo jednoho protivníka po druhém, rozdělilo svou pozornost mezi oba najednou. Severusivi i Leemu se nějakou dobu dařilo vyhýbat všem útokům. Pak je ale štěstí opustilo.
Obluda ocasem naznačila švih zleva, ale udělala elegantní oblouk a plnou silou zasáhla Severuse do pravého boku. Rána ho odmrštila několik metrů stranou, kde ne zrovna pohodlně dopadl na hromadu kamení.
Veškerá pozornost Chiméry se teď zaměřila na Jordana, který měl najednou plné ruce práce.
Severus se otřeseně sbíral ze země. Ze rtu mu tekla krev. Všiml si, že Cho se už zmocnila náramku a míří zpět. Vstal. Jeho žebra proti tomu prudkému pohybu zaprotestovala ostrou bolestí. Začínal toho mít plné zuby. Kouzla na tu potvoru nezabírala a hrát si s ní na honěnou do padnutí nemohli. Byl si jistý, že ona bude mít větší výdrž.
Jordan začínal mít potíže. Chiméře se povedlo vyrazit mu hůlku z ruky. Vzápětí se mu zakousla do ruky. Lee vykřikl. Severus se k němu rozběhl. Na místo už ovšem dorazil obrovský černý panter, který se plavným skokem vrhl na Chiméru a zakousl se jí do kozího hřbetu. Obluda zařvala bolestí a nechala Jordana být. Trhla sebou a shodila tak pantera ze svého hřbetu. Obě zvířata kolem sebe začala kroužit. Výhružně na sebe vrčela. Chiméra byla minimálně dvakrát tak velká jako panter, ale tomu to očividně vůbec nevadilo. Dál kolem ní kroužil a občas provedl rychlý výpad. Lee si všiml, že se ji pokouší zatlačit ke stěně pod jeden ze skalních převisů. Rychle se chopil své hůlky. Obludu už to přestávalo bavit. Vrhla se na pantera. Ten se hbitým skokem vyhnul jejím čelistem a zakousle se jí do stehna. Trhnutím hlavou ji strhl k zemi. Rychle ji znovu kousl. Tentokrát do břicha a uskočil, než ho stihla švihnout ocasem. Chiméra se zvedla na nohy. Trochu kulhala. Ze zad, stehna i břicha jí tekla krev. Opět kolem sebe kroužili. Panter se pokusil znovu zaútočit, ale obluda se útoku vyhnula a nakopla ho kopytem. Panter výhružně zavrčel. Skočil na ni, drápy jí zaryl do lví tlamy a rychle uskočil zpět. Lví srst se zbarvila krví. Panter rychlý útok zopakoval. Povedlo se mu vyškrábnout Chiméře levé oko. Bolestivě zavila a o několik kroků ustoupila. Ocitla se tak přímo pod převisem.
„BOMBARDO!“ křikl Lee. Skála se roztříštila a zasypala Chiméru sprškou kamení.
Panter chvíli pozoroval nehybné tělo, než se proměnil zpět v Severuse. Vypadal unaveně, ale až na roztržený ret a naražená žebra byl v pořádku. Došel až k Leemu, který se unaveně opíral o stěnu. Utrhl si kus hábitu a alespoň provizorně mu ruku obvázal. Přidala se k nim i Cho, která nedokázala odvrátit vyděšený pohled od zasypané chiméry.
„Jdeme!“ zavelel Severus.